Elektromotor na pylonu a školní historický model… aneb jak jsem  naučil Vosu svižnějšímu pohybu vzduchem 

Nápad postavit znovu některé modely, které jsem ulepil jako kluk, vedl mimo jiné ke vzniku stavebnice školního modelu Vosa, konstrukce Radka Čížka.

Nějaký čas jsem model provozoval jako volný.  Na popud některých kamarádů jsem udělal  jinou hlavici i ocasní plochy a model osadil rádiem. Z Vosy se najednou stal celkem ovládatelný „hmyz“. Ale pak stalo se něco , co jsem nepředpokládal, ba přímo odmítal.

Dlouhodobý vliv některých mých přátel (provokatérů  a našeptávačů) mě „zlomil“, podlehl    jsem a Vosu osadil pomocným  motorem.

Výchozí myšlenkou bylo, že zásah do konstrukce modelu musí být minimální.

Poznámka: Myslím, že už osazení tyčkového  školního modelu RC vybavením je celkem  úchylnost. Bohužel vrozená lenost a pohodlí při létání zvítězily. 

Ve vzpomínkách jsem se vrátil na počátek osmdesátých let, k malému svahovému modelu Jaguár 69 (konstrukce opět R. Čížek). V bezvětrných dnech jsem tento malý kluzáček dostával do požadované výšky pomocným motorem (Mk 17) na překližkovém pylonu, nastrčeném na spojovací dráty mezi křídly.

Bylo rozhodnuto. V šuplíku jsem vyhrabal starší motor PJS 550, nějaký regulátor a malý  tříčlánkový Li-Pol akumulátor (cca 1100 mAh).

Z kusu topolové překližky a zbytku tenkostěnné uhlíkové trubky vznikl první pokusný pylon (obr.1) . Spodní, podle profilu křídla tvarovanou část pylonu, jsem podstrčil pod vázací gumu křídla a model šel do vzduchu. Cílem bylo ověřit funkčnost řešení a ověřit chování modelu v motorovém letu.

Zdánlivě jednoduché se ukázalo být během na dlouhé trati. Dvouleté laborování s  motory, vrtulemi i akumulátory, hledání vhodného vyosení ani posouvání  těžiště zatím nevedlo k jednoznačným závěrům. Pro každý pohon bude vyosení trochu  lišit.  Na mých modelech mám  motor vyosený cca 1,5st nahoru.

Pohonnou jednotku v současnosti tvoří elektromotor AXI  2208/26, pevná  vrtule GVS 8/6, regulátor Jeti Advance 30 A (menší bohužel zatím nevlastním) a 2S1P Li-Pol 840 mAh. Lítám s kompromisním seřízením (bez použití jakýchkoli mixů), kdy musím v motorovém letu  trochu tlačit.

V kluzu nebo při snížených otáčkách motoru létá model sám (můžu mít ruce v kapsách, nebo vysílač odložený na stolku), jenom s drobnými korekcemi směru.

Takové seřízení mně vyhovuje pro létání ve větších výškách  (300 až 600 m, měřeno MVariem), kdy prakticky řídím jenom směr přemísťování modelu.

Dost mě zaskočila značná účinnost malé směrovky a výškového kormidla v motorovém letu.  Nakonec jsem to vyřešil dvojími výchylkami pro obě kormidla. Pro normální motorový let bohatě postačí výchylka kolem  5 – 6 stupňů. Pro bezmotorový let a akrobacii (výkruty, let na zádech, souvraty…) používám přibližně 12- až 15stupňové výchylky.

Konstrukce pylonu  prošla vývojem. Od  kousku překližkové destičky, přes šroubovací verzi  určenou pro motory se zadním čepem (obr.2) , až  po dutou stylizovanou dřevěnou verzi , která v sobě ukrývá regulátor, vypínač a kabeláž (obr3). 

Základ tvoří frézovaný překližkový rám tloušťky 12 mm, polepený balsou tl. 3 mm (obr.4).V rámu je osazena textitová destička pro upevnění vypínače regulátor (obr.5). V horní části je z balzových  hranolků slepená  malá gondola (obr.6), po vybroušení  plynule navazující na textitovou (nebo překližkovou) motorovou  přepážku, ke které je dvěma  šrouby upevněn  elektromotor (obr.7).

Do překližkového rámu je nutné vyvrtat otvory pro kabely a hřídel podle typu použitého 

elektromotoru. Vodiče  motoru jsou osazeny konektory MPJ 1,8. Délka vodičů musí umožnit bezproblémové připojení regulátoru (obr.8),  ale také umístění uvnitř pylonu (obr.9) . U první šroubovací verze pylonu jsem napájecí vodiče mezi regulátorem a akumulátorem vyvedl otvorem na boku pylonu a protáhl středním dílem křídla do trupu. Řídicí a napájecí kabel od regulátoru byl připojen přímo k přijímači(obr.10,11).

Nutnost častějšího rozebírání modelu ukázala nepraktičnost takového řešení, jinak plně funkčního. Problém vyřešilo prodloužení napájecích vodičů a jejich  vyvedení  přes oválný otvor na zadní hraně pylonu (obr.12).

Na zadní hraně hlavice trupu jsou umístěny konektory, přes které lze pohonnou jednotku   kdykoli připojit  k palubní síti(obr.13).

Po odpojení vnějších vodičů, sejmutí pylon a prohození akumulátor v trupu, lze model okamžitě používat jako kluzák a vystřelovat ho do vzduchu, například gumicukem.

Naopak toto řešení umožňuje pohodlně, záměnou přijímačových mikrotužek za pohonné Li-Pol akumulátory a nasazením pylonu, je z RC  kluzáku za 3 minuty motorové žihadlo. 

Problém dodržení ověřené polohy těžiště při záměně různě těžkých baterií jsem vyřešil    trvalým přilepením kousku olověné destičky k lehčím akumulátorům. 

Manipulaci s akumulátory značně usnadňují proužky elektrikářské pásky, za které  akumulátory, hluboce zasunuté do dutiny hlavice, vytáhnu ven(obr.14). 

Abych z provozu vyloučil nutnost  použití nářadí pro obsluhu, je pylon svou  tvarovanou laminátovou základnou pouze podstrčen pod poutací gumu křídla  a uzavírací dvířka lze  otevřít pouhým zmáčknutím, mírným pootočením a vysunutím(obr.15).

Vzniklo tak univerzální  poletovalo (obr.16,17) do každého počasí, s kterým není problém užít si půlhodinový relax v podvečerním klidu, zaskopičit v přemetech,výkrutech,nebo ověřit své pilotní umění ve větru 10-15m/s, vylepšeném  deštěm,nebo teplotami pod bodem mrazu.

Ta malá historická  poletucha s maličkým elektromotorkem na klacíčku nad křídlem, to bezproblémově  zvládá

Ing. Peter Kapuscinský ,VEKAmodel