Povrchová úprava nepotažených  dřevěných dílů a potažení  konstrukčních částí modelu. 

 Všechny díly modelu důkladně obrousíme a několikrát nalakujeme mírně zředěným zaponovým nitrolakem (C1105). K nanášení laku použijeme štětec.

 Pokud nechceme vymývat štětce a ušetřit ředidlo, můžeme použít kostičku molitanu. Molitan skřípneme v seříznutém dřevěném kolíčku na prádlo, přilepeném ke kousku lišty a můžeme lakovat. Nabobtnaný molitan vždy včas vyměníme za nový.

 Na konstrukci naneseme minimálně 5 vrstev laku. Vyvstalé „chlupy“ na dřevě obrušujeme až po důkladném vysušení laku.  

 Hlavice a zadní část trupu volné verze modelu na sucho přebrousíme a několikrát nalakujeme zaponovým lakem. Jednotlivé vrstvy laku necháme vždy dostatečně proschnout.    

 Poslední dvě vrstvy laku lehce přebrousíme brusným papírem zrnitosti  400-600. 

 Hlavice RC verze má základní rám z topolové překližky a potah z dýhy wawa 1,5mm tlusté.  Dýha je z vnitřní strany hlavice vakuově olaminována, tj. nevyžaduje povrchovou úpravu. 

 Venkovní povrch hlavice bude i po vybroušení a nalakování zaponovým lakem relativně porézní. Pokud nám to vyhovuje, máme povrchovou úpravu hotovou. 

 Pokud chceme dosáhnout vysokého a hlubokého lesku exotického dřeva, můžeme použít následující postup povrchové úpravy: 

 -vybroušenou hlavici (brusný papír 240-400) nalakujeme zaponovým lakem a opět vybrousíme. Na vyhlazený povrch naneseme vrstvu průhledného, dvousložkového nábytkářského polyuretanového plniče např. Milesi LBA 26, Sayrelak  TU 100/NO… (obr. 94). Vytvrzený plnič nasucho odbrousíme až na úroveň dýhy. Plnič zůstane pouze v mikropórech a prohloubeninách povrchu (obr. 95).  

 Celý povrch opět nastříkáme plničem. Po vytvrzení obrousíme pod vodou tak, aby na povrchu zůstala souvislá tenká vrstva plniče, bez ostrůvků vystupujícího dřeva.

  Na takto připravený povrch stříkneme dvousložkový akrylátový krycí lak (např. 4CR  7255…), nebo dvousložkový polyuretanový vrchní lak (Sayerlak  TZ 4210…). Lak nastříkáme ve dvou tenkých vrstvách a necháme vytvrdit.

 Vytvrzený povrch brousíme (pod vodou) brusným papírem 1500-2000 až dosáhneme souvislého a matného povrchu laku (obr. 96). Následně vše přeleštíme brusnou pastou (4CR …) pomocí molitanového kotouče, upnutého ve vrtačce. Pro kotouč pr. 80-100mm doporučuji otáčky ca 800-900 ot/min (obr. 97). Leštíme za mokra a dbáme, aby nedošlo k místnímu přehřátí laku (nesetrvávat kotoučem dlouho na jednom místě, netlačit…).   

 Finišování povrchu provedeme ručně, flanelovým nebo bavlněným hadrem (obr. 98), případně použít „berana“ na kotouči vrtačky (obr. 99). Vysoký lesk a „hloubku laku“ nám pomůže vytvořit některý z autobalzámů, aplikovaný na vyleštěný povrch našeho dřevěného historického šperku. 

 Pozn.: Kromě zlepšení vzhledu autobalzám ochrání lak i proti povětrnostním vlivům v průběhu provozu modelu.  

  Potah křídla a ocasních ploch.

 Pro potažení křídla a ocasních ploch modelu si připravíme pásy Vliesu nařezané tak, aby vlákna byli rovnoběžné s delší stranou potahovaného dílu.  Nezapomeneme na technologický přídavek (min cca 40mm na délku a cca20mm na šířku). Připravené konstrukční díly modelu, pracovní pomůcky, nářadí a materiál k potahování jsou na (obr. 100).  

 Pozn.: K řezání Vliesu  použijeme ostrou žiletku s nalepeným chráničem protilehlého ostří. Stačí několik vrstev lepicí pásky, nebo kousek ohnutého plíšku z plechovky od piva. Vlies   krájíme na PVC podložce, nejlépe podle kovového pravítka.  

Potažení ocasních ploch. 

 Vzhledem k typu potahového materiálu ve stavebnici (netkaný polyester Vlies), uvádím osvědčený pracovní postup: 

 -pás potahového materiálu napneme na pracovní desku pomocí špendlíků, pod něj podsuneme nalakovanou kostru výškovky (směrovky). Štětcem namočeným v čistém acetonu, přilepíme potah po obvodu kormidla (obr. 101). Uvolníme špendlíky. Díl otočíme a nahrubo s přídavkem cca 10-15mm odstřihneme (ořízneme) obvod kolem koncových oblouků

(obr. 102). Potah za obloukem nakrájíme žiletkou na užší proužky a přilepíme acetonem k horní straně koncového oblouku (obr. 103). Přebytečný materiál opatrně ořízneme kolem vnitřní hrany oblouku. Pozor na proříznutí potahu (obr. 104). Podobně postupujeme i při obalování přímé náběžné (odtokové hrany).

 

  Pozn.: Přímé úseky lze taky nejdříve oříznout s přesným přídavkem (např. 6mm) a pak přilepit acetonem, nebo lakem. Vlies je však na rozdíl od tenkého potahového papíru tuhý.    

 Pokud je prohnutý v ostrém úhlu, má snahu pořád se odlepovat, což dost znepříjemňuje práci. Můžeme si však pomoci Kanagonem,nebo Balsalockem a žehličkou.  

Vliesem potažené hrany dílů opět několikrát nalakujeme a lehounce, bez velkého tlaku, zabrousíme (obr. 105). Místo několikanásobného lakování můžeme použít lepidlo  Balsalock.  

 Horní strany dílů potahujeme stejným  postupem – napnutý pás potahového materiálu přilepíme acetonem, ale zase pouze po obvodu dílce.

 Pokud jsme hrany natřeli Balsalockem, potah po obvodu přižehlíme špičkou žehličky. Vyvarujeme se zahřívání potahu v ploše, tj. prozatím potah nenapínáme.  Přebytečný potahový materiál po obvodu ořízneme žiletkou. Stačí přesně kolem lišt, bez přesahu (obr. 106).  Na pohyblivých částech výškového kormidla páskem  Vliesu  přelepíme pastové trubky. Zlepší to vzhled kormidla i pevnost spoje (obr. 107).

 Náběžná (odtoková) hrana je již obalena spodním potahem a šířka lišt (cca 5mm) poskytuje dostatečnou plochu pro kvalitní přilepení horního potahu, bez rizika odlepování. 

 Nahřejeme žehličku na teplotu cca 115° – 120°C a potah vypneme,ale pozor na přehřátí! Vlies se povolí, zřídne jako cedník a již se nevypne.  

 Potažení křídla

 Začneme potažením spodní části křídla. Potahový materiál položíme na kostru. Srovnáme delší rozměr pásu rovnoběžně s náběžnou hranou křídla (můžeme si pomoci modelářskými špendlíky). Srovnaný potahový pás lehce přilepíme k tuhému potahu v kořenové části křídla a poté k okrajovému oblouku (obr. 108,109). Pokračujeme přilepením potahu k náběžné liště a odtokové liště (obr. 110).

 Obstřihneme, nebo žiletkou ořízneme, přesahující materiál za koncovým obloukem s přídavkem cca 15mm (obr. 111). Potah za obloukem nakrájíme na proužky a přilepíme k oblouku (obr. 112). Přebytečný potah odřízneme žiletkou (obr. 113). Podobným způsobem přilepíme i horní potah křídla s tím, že nejdříve musíme obvod křídla zakrytý potahovým materiálem znovu důkladně několikrát prolakovat. Nebo použijeme Balsalock a horní potah po obvodu přižehlíme. Potažené křídlo položíme na rovnou pracovní desku, srovnáme a lehce zatížíme (obr. 114).  

 Potah opatrně vypneme žehličkou (obr. 115).  V průběhu vypínání potahu musí být křídlo na rovné podložce. Dbáme, aby nedošlo k nežádoucímu zkroucení konstrukce. Teprve po úplném vypnutí všech ploch, acetonem přilepíme potah k žebrům a odřízneme technologické přesahy v místě koncových oblouků (obr. 116, 117).

Lakování potažených dílů. 

 Po úplném vypnutí potahu teplem žehličky, přilepíme potah pomocí acetonu i k příčným výztuhám (žebrům) a můžeme začít lakování jednotlivých dílů.

 Vlies je značně porézní materiál (pokud překročíme teplotu vypínání, jeho pórovitost se ještě zvětší), proto je povrch nutno uzavřít min. 3 nátěry vypínacího (C 1106) a 2 nátěry zaponového (C 1105) laku. 

 První dva nátěry provedeme hustějším lakem, polosuchým štětcem, aby lak neprotékal pod potah a nevytvářel škaredé mapy. Pro zbylé vrstvy lak naředíme tak aby se dobře nanášel (štětcem, molitanem,…) a nevytvářel šmouhy.

 Důležité je pracovat v suché a větrané místnosti, při pokojové teplotě (20-22°C).   Zvýšená vlhkost pracovního prostředí způsobí bělání laku, vysoká (nad 25°C) nebo nízká (pod 18°C) teplota komplikuje proces nanášení laku. Pro ředění laku doporučuji používat nitroředidlo, ne aceton. Dá se tím do značné míry eliminovat bělání laku v případě, že nepracujeme v optimálních podmínkách.

 Nalakované díly po zavadnutí laku (cca 30min. při pokojové teplotě) vždy upneme do šablony (nebo vhodně zatížíme), aby nedošlo k jejich zkroucení. Po posledním nátěru je vhodné nechat díly v šabloně několik dnů, aby lak uzrál. 

 Pozn.: Vlies je relativně pružný materiál, na rozdíl od papíru nezatěžuje konstrukci přídavným pnutím v potahu. Nevýhodou je však trochu vyšší hmotnost ( 24g/m2). 

Potažené  křídlo i ocasní plochy prolakujeme cca 3x vypínacím lakem C1106 a 2-3x zaponovým lakem C1105. Mezi jednotlivými nátěry by měli být několikahodinové přestávky umožňující dokonalé odvěrání ředidla z nanasené vrstvy laku.  Pokud pracujeme při pokojové teplotě, je vhodné  vrstvy nanášet v intervalu cca 24 h.

 Prolakované a barevně upravené křídlo a ocasní plochy upneme do šablony (obr. 118,119) a necháme několik dnů uzrát.Vytvoříme tím vysoký předpoklad k tomu ,že v provozu již nebude docházet k dodatečným změnám  geometrie křídla a letových vlastností modelu. Křídlo můžeme nechat uzrát rovné, nezkroucené (dotýká se celou spodní plochou šablony), nebo na koncích křídla vytvoříme negativy (obr. 120).

 Ty vzniknou vložením podložek (cca 3-5mm tlustých) pod odtokovou hranu křídla v místě posledního žebra a upevněním čerstvě nalakovaného křídla (lak už nesmí lepit) k pracovní desce. K desce ho upevníme pomocí příložek a špendlíků (nebo použijeme vhodná závaží) tak, aby se náběžná hrana po celé délce a odtoková hrana ve střední části křídla dotýkala desky (obr. 121).  

 Pozn.: Negativní překroucení křídel (zvednutí odtokové hrany na konci křídla) zlepší chování modelu v zatáčkách a při vlétnutí do turbulence (podrobněji v části o zalétání modelu).

Ing. Peter Kapuscinský, VEKAmodel