Při provozu modelů  občas dojde k poškození laminátových trupů tak, že na skořepině se vytvoří prolomená místa nebo  trhliny, aniž by došlo ke změně geometrie nebo totální likvidaci části skořepiny.Je na každém provozovateli modelu, aby se rozhodl, zda si pořídí nový trup, nebo situaci vyhodnotí tak, že poškozený tup ještě opraví.  

Když se rozhodne pro opravu, je vhodné a nutné pořídit si nejnutnější nářadí a materiál  pro laminování. Potřebujeme kvalitní ostré nůžky, rotační (kolečkový) nůž, např. OLFA, a   kousek starého linolea, který  poslouží jako řezací podložka.Z odřezků tvrdé pěny (Hherex, Airex…), extrudovaného polystyrenu si připravíme několik „špalků“, na které oboustrannou páskou přilepíme brusný papír zrnitosti  240-800 (obr. 1).

Poznámka: dřevěné brusné špalky nejsou vhodné pro broušení za mokra.  

Pro základní tmelení opravených míst použijeme  jemný stěrkový tmel a úpravu povrchu pod barvu provádíme stříkacím polyesterovým tmelem nebo plničem (Debeer, Body, 4CR…). Tmely je vhodné míchat na  kvalitních kovových nebo plastových podložkách. Nanášecí ocelovou stěrku a míchací podložku po aplikaci tmelu včas otřeme papírovým ubrouskem namočeným v acetonu. (obr. 2).  Technologické záplaty a výztuhy ze skelných nebo uhlíkových tkanin krájíme rotačním nožem na  podložce z linolea.

Ideální je dodržet stejnou skladbu a gramáž tkanin, které byly použity při výrobě původního trupu. Také opravy poškozených míst je vhodné provádět stejným typem pryskyřice z jaké byl vyroben trup. Pozn.: polyesterové trupy se epoxidem opravují a lepí velmi obtížně. Pomůže obroušení opravovaného místa až na vlákna tkaniny. Z epoxidových systémů se nejčastěji používá pryskyřice L 285 nebo Letoxit s příslušnými tužidly.

Pro přesné dávkování pryskyřice, tužidla i barev v malých množstvích lze využít plastových stříkaček, které současně plní funkci provozních uzávěrů na manipulačních nádobách. (obr. 3). Hmotnostní dávkování je u malého množství (do 10 g) zpracovávaného epoxidu celkem komplikované a za určitých podmínek i nepřesné. Opodstatněný přechod na vážení je kolem 100 g míchané směsi, kdy dávkovaní stříkačkami začíná být nepohodlné a zdlouhavé. 

Porézní povrch záplat a jejich plynulé  přechody do zdravé části trupu dosáhneme použitím  strhávací nylonové tkaniny v poslední vrstvě. Ideální je použít  tkaninu s indikačním červeným proužkem (obr.8) Nesmíme zapomenout  ji pak strhnout.

 K dodatečnému dotlačení záplaty k povrchu trupu a vytlačení přebytečné pryskyřice velice dobře slouží polypropylénová páska  bez lepidla, ovinutá kolem trupu. Náhradou může být proužek polyetylenu, v nouzi i lepicí páska. 

Výše uvedené komponenty lze v malých množstvích koupit (odstřižky) u velkoobchodních dodavatelů laminačních materiálů (Havel composite, Skolil…), v některých modelářských  prodejnách (Modelář Vaňouch, Jino, rcm v.o.s…) nebo u výrobců kompozitových modelů. 

Po důkladné prohlídce modelu (obr. 4,5)  si označíme poškozená místa. Podle potřeby zabezpečení  přístupu demontujeme vnitřní vybavení, nebo je zabezpečíme proti vnikání prachu a vody důkladným zabalením. Ideální je provést opravu přeplátování trhlin z obou stran. V nepřístupných místech použijeme pouze venkovní záplaty.Trhliny zafixujeme řídkým kyanoakrylátovým lepidlem a  dolepíme oddělené díly. (obr. 6). Pokud je nemáme, vyplníme otvor  balsou , nebo Herexem a zabrousíme do roviny  s povrchem trupu.  Místo předpokládané záplaty můžeme vymezit „rámečkem“ z krepované lepicí  pásky.

Brusným papírem vhodné zrnitosti (250 – 400) odstraníme barvu v okolí trhliny až na tkaninu. (obr. 7).  Pokud se dostaneme na trhlinu i zevnitř trupu, obrousíme a později přelaminujeme i vnitřní stěny.

Záplatu vytvoříme z několika  proužků skelné tkaniny vhodné gramáže (50 – 110 g/m²). Proužky nařežeme kolečkovým nožem na podložce z linolea tak, aby vlákna svírala 45° úhel s delší stranou proužku. Zabráníme tím vytahování vláken v průběhu laminování. Proužky  (minim. tři a více) by měly být rozměrově odstupňovány asi po 5 mm. Součet gramáží proužků by měl odpovídat gramáži skořepiny trupu v opravovaném místě. (obr. 9).Nejužší proužek položíme jako první, přičemž vlákna svírají 45° úhel s trhlinou. Poslední (uzavírací) široký proužek může být z jemnější tkaniny (30 g – 50 g/m²).

Pro epoxidové trupy se nejčastěji používá L 285, HL 160, Letoxit… s vhodně zvoleným tužidlem. Např. pro pryskyřici L 285 použijeme tužidlo T 285 v míchacím poměru 100:50 (+/–2) objemově, nebo  100:40 (+/–2) hmotnostně. Při použití tužidel T  286, 287 je nutná temperance při cca 55 °C nejméně po dobu 10 hodin.

Počátek práce usnadní ,když t natuženou pryskyřici dohustíme  tixotropním zahušťovadlem (aerosil), které z ní vytvoří mazlavou a lepivou hmotu, podobnou vazelíně. Takto upravenou pryskyřici naneseme štětcem na trup a položíme první vrstvu nejtenčí tkaniny, např. 30 g/dm². Tenká tkanina dobře zkopíruje všechny nerovnosti opravovaného místa a vytvoří „přechodovou“ vrstvu s větší styčnou plochou a minimem pryskyřice mezi trupem a záplatou. Pozn.: jiným řešením je nanést vrstvu pryskyřice na opravované místo, vyčkat až trochu zgelovatí a teprve pak pokládat první záplatu. Chce to však dobrý odhad!

Další vrstvy prosycujeme štětcem, velurovým nebo molitanovým válečkem, řídkou (nezahuštěnou ) pryskyřicí. Pro dosažení plynulých přechodů na okrajích můžeme jako  poslední vrstvu nalaminovat tzv. strhávací nylonovou tkaninu (60  – 93 g/m²), přesahující záplatu o cca 10 mm přes její okraje. (obr.10). Nutné to však není.

Po vytvrzení pryskyřice (24 hodin  při pokojové teplotě) strhneme strhávací tkaninu. (obr. 11). Povrch přebrousíme brusným papírem zrnitosti 400 – 800 pod vodou (pozor, neprobrousit  záplaty). Pohledem při šikmém osvětlení zkontrolujeme kvalitu povrchu, nerovnosti označíme měkkou tužkou, vytmelíme a znovu vybrousíme

Povrch stříkneme plničem a lehce přebrousíme brusným papírem zrnitosti cca 800 – 1500 pod vodou. Pozn.: pokud se při nástřiku plniče na povrchu objeví „mikropóry“, musíme je zatřít pomocí štětce, nebo ještě za mokra máznout prstem (nástřikem je nezaplníme).plnič kromě  zaplnění mikroporů barevně sjednotí povrch , což je důležité por nástřik  barvami s nízkou krycí schopností. ( např žlutá) (obr. 13,14).  Po vytvrzení  plniče zatřené (zamáznuté) místo znovu lehce přebrousíme.

Takto připravený povrch nastříkáme 2K barvou (akrylát, polyuretan…) požadovaného odstínu. Sprašné okraje ještě za mokra zastříkneme ředidlem (barva se slije). Po vytvrzení  barvy povrch podle potřeby  přebrousíme jemným brusným papírem zrnitosti 1500 – 2500 a  následně přeleštíme brusnou pastou. Pokud je povrch kvalitní, broušení vynecháme, stačí pouhé přeleštění.

Odměnou za naši „neskutečnou dřinu“  bude perfektní a v kritických místech zpevněná  skořepina trupu (obr. 15,16). 

Ing. Peter Kapuscinský, VEKAmodel