Jsou dny ,kdy jedete na letiště s předsevzetím, že uděláte kus dobré práce. Pár mých kamarádů totiž vymyslelo, že natočíme společný let dvojice elektrifikovaných, různě zbarvených   Arzenalů . Souhlasil jsem ( obr.1) … z akce jsem nesl hromádku trosek a v hlavě poskakovali a vrtali dva brouci  – „opravit“  a  „zahodit.“  Na dílenském stole se mi pak  objevil velice zajímavý rozsyp (obr.2). 

 Pár údajů  pro vytvoření představy o konstrukčním provedení  křídla, tj.co by  se kromě trupu a ocasních ploch  opravovalo.

  Jádro z expandovaného polystyrénu je potaženo hnědým balícím papírem (sulfitový papír). V jádře je vlepená tenkostěnná uhlíková trubka a kořen je zesílený skelnou tkaninou.   Náběžná hrana, kromě dvou vrstev potahového papíru, nemá žádnou výztuhu.Odtokovou hranu tvoří balsová lišta,ve které jsou vlepeny panty křidélek. Celek je vytmelený PS tmelem a nastříkaný dvousložkovou polyuretanovou barvou. Křidélka s torzním náhonem jsou balsové,zavěšeny na plastových lámacích pantech  MPJ.  

  Váhal jsem, zda udělat křídlo nové, nebo se pustit do opravy. Někde ve mně seděl  pocit, že opravu zvládnu za kratší dobu, než kompletní nové křídlo.Doposud jsem opravu sendvičového křídla nikde nezveřejnil a postrčilo mě hecování přátel… je rozhodnuto, jde se opravovat. 

 Po podrobném prohlídnutí trosek bylo jasno co mě čeká. Levé křídlo mělo prasklinu jádra i potahu po celém obvodu.Tvar však držela neporušená uhlíková trubka.  Bylo zřejmé, že zde bude stačit do trhliny vpravit trochu epoxidu a prasklinu přelaminovat  třemi pruhy skelné tkaniny. 

 Komplikovanější  byla tříštivá zlomenina  pravého křídla (obr.3). Naštěstí jsem pod stolem   našel “dobře uložené“  negativní výřezy,po řezání jádra křídla.Tím jsem prakticky měl vyřešeno dodržení základní geometrie křídla. Z poškozené části jsem odstranil rozdrolený polystyrén a části papírového potahu. Následně jsem prolomenou uhlíkovu trubku propojil kouskem bukové kulatiny (obr.4). Nějak nebyl čas hledat kus jiné uhlíkové trubky, která by  šla zastrčit do stávající. Bukovina byla po ruce ,pasovala … tak jsem  ji tam zalepil PU lepidlem. Lepidlem jsem natřel i zbytky jádra za trubkou.Celek jsem naskládal na páskou  odseparovaný negativní výřez a v dané poloze zajistil několika těžítky (obr.5).  Po vytvrzení lepidla, jsem pomocí  stařičkého fénu odstranil původní samolepky (obr.6).Zbytky po lepidle smyl technický benzín a vysušil aceton. Bylo  potřeba trochu opatrnosti, aby nedošlo k zbytečném poškození PS jádra .

  Olfa pilkou s jemnými zuby jsem  zařízl poškozené okraje lomu. Z kusu PS   jsem připravil výplň přední části křídla a přilepil PU lepidlem Soudal 66A (obr.7,8).  Současně jsem opravil i další poškození -vytržený kus odtokové hrany poblíž koncového oblouku a roztržené místo u  torzního náhonu křidélka (obr.9) .Po vytvrzení lepidla jsem ostrým lámacím nožem ořezal a brusným papírem nalepeným na delším špalku dotvaroval  náběžnou část křídla (obr.10). Místo  tvarových šablon jsem jako vedení  využil  nepoškozený  potah.Tak jsem v jedné operaci tvaroval profil a současně odbrušoval  barvu z okrajů opravovaného místa tj. připravoval  povrch pro laminaci. Podobným postupem jsem opravil poškozenou zadní část křídla, která doposud plnila pouze fixační roli (obr11,12).

  Po konečném dotvarování a vybroušení opravovaného úseku křídla ,jsem  povrch zbavil prachu ( vyfoukal stlačeným vzduchem v lakovně,při puštěném odsávaní) a přelaminoval. Ještě před laminací opravovaného místa jsem na náběžnou hranu položil tři vrstvy, různě širokých pruhů skelné tkaniny 50g/m2 s vlákny pod úhlem 45st. Doufám,že jsem tím vytvořil skořepinu,která v provozu vydrží  déle.

Pozn. Původní papírová náběžná hrana vydržela  cca 3 rok, ale na některých místech již byli drobná poškození. Oděrky a různé záseky nejčastěji vnikají při manipulaci s modelem  ( futra dveří  v dílně i v autě …), nebo občas i při  přistání na neupravenou plochu. Model  je navržen v duchu combatových  pravidel , není vybaven  podvozkem, tak sedá na břicho. 

Poškozené místo je olaminováno třemi pásy skelné tkaniny 50g/dm2  Tkaninu jsem nejdříve neválečkoval na nataženou  potravinářskou folii a nožem pak krájel pásy požadovaného rozměru.Vlákna  tkaniny jsou orientována pod úhlem 45st vzhledem k rozpětí řídla .

V místě náběžné hrany se pásy střídavě překrývají asi do ho hloubky 1/3křídla (spodní zasahuje na horní stranu a opačně)  s cca 20mm odstupy. Tímto způsobem kladení tkanin vznikne relativně plynulý přechod do nepoškozené části křídla (obr.13). Po vytvrzení pryskyřice jsem celý povrch křídla přebrousil a hrubé nerovnosti vyrovnal stěrkovým PS tmelem 4CR (obr.14). Z hmotnostních důvodů by více vyhověl odlehčený PS tmel,momentálně však nebyl po ruce … tak až někdy příště. 

 Po suchém vybroušení brusným  papírem 240, následně  400 a drobných opravách špatně vytmelených míst,jsem ještě povrch přestříkal bílým dvousložkovým polyuretanovým základem (plnič) TU 148/13. Po vybroušení pod vodou,  brusným papírem o  zrnitosti 800, jsem provedl nástřik celého křídla  dvousložkovou  stříbrnou barvou  IF 1082/73 ( Ral9006) . Její výhodou je rozumná cena,dobrá krycí schopnost a  přiměřená odolnost.  Nevýhodou je, že  po nástřiku je relativně matná a nejde brousit,aniž by to bylo vidět.  Jednoduše broušené místo již nejde vyleštit, nebo vyretušovat lakem … prostě  ty rýhy  po brusném papíru 2500 jsou vidět.. Nástřik proto vyžaduje pečlivost a čistotu v lakovně. 

Po vytvrzení barvy jsem nastříkané křídlo přeleštil. Používám molitanový  kotouč se suchým zipem pr.80mm,upnutý ve staré vrtačce Narex. Vrtačka je upevněná svěrkou k okraji stolu a křídlo držím v rukách (obr.15). Kleštění používám pastu 4CR (8020).

 Aby nedošlo k poškození barvy a laminátu přehřátím,mám nastaveny nižší otáčky (cca850/min) a navlhčený a vyždímaný kotouč. Nutností je hlídat přítlak a rychlost posuvu křídla vůči kotouči , jinak můžou nastat  nečekané problémy, které zmaří veškeré předchozí opravářské snažení.

 Po průzkumu zásob samolepících folií jsem zjistil, že trochu nesedí odstín  naskrblené modré v porovnání se zbytky samolepek na trupu i na křidélkách,které sem nechal v původní barvě.   No,co není to maketa a pruhy na skutečném letadle nikdy nebyli.Snad ten rozdíl odstínů nebude až takový prohřešek … a už krájím pruhy na potřebnou šířku i délku (obr.16).

 Pozn.  Pruhy jsem nalepil především z důvodu zvýšení  kontrastu a zlepšení rozlišování mezi spodní a horní stranou křídla v malých výškách , jinak  letadlo působí celkem monotoně.

 Pásy samolepek jsem lepil  za sucha .Jeden konec pruhu jsem s přesahem přilepil ke křídlu , druhý  přidržoval nad povrchem a plastovou stěrkou postupně pruh uhladil tak, aby nevznikali bubliny (obr.17).Po nalepení všech pruhů jsem přesahy odřízl přímo na povrchu křídla. Chce to jenom ostrý nůž, neklouzavé pravítko(pás plechu polepený gumou, nebo brusným papírem)  a cit v ruce (obr.18).   Po  zalepení závěsů křidélek, utěsnění spáry průhlednou páskou a namontování serva , jsem mohl konečně křídlo sešroubovat s opraveným trupem (obr.19,20).

 Přiznám se, mám radost, že hromádka trosek,která málem skončila v popelnici,  je opět připravená k provozu.  

 Pozn.  Kompletní postup opravy celého letadla  ( cca 60 fotek + průvodní text, jsem zveřejnil na diskusním foru RCmania  ve vláknu : Arzenal VB-10 po pilotážní chybě-co se zbytkem?

 

Ing. Peter Kapuscinský,  VEKAmodel