Dvě předchozí  části seriálu byli věnovány  technologiím  snadného  odstranění  staré barvy a potahu  z modelu a obnově potahu.Další činnost vychází z předpokladu, že  máme jasnou představu o konečném  barevném provedení a známe  své technologické  a finanční  možnosti. Grafický a barevný návrh  je věcí vkusu  uživatele.Velmi důležitou roli hraje způsob použití modelu a požadavky na jeho viditelnost ve vzduchu  a v terénu.Už při odstraňování starého potahu z modelu jsem měl jasno, jak bude  vypadat jeho nový kabát.   Jednoduše  jsem se vrátil jsem se  k barevným návrhům z roku 1990  (obr.1). 

Hlavním důvodem bylo zjištění, že  příliš komplikované  a jemné grafické  tvary na povrchu modelu   v průběhu letu  jednoduše zmizí.  Zvolil  jsem proto  dvoubarevnou kombinaci větších barevných ploch na světlém podkladu.  Výhodou je dobrá viditelnost modelu na světlém  i tmavém pozadí. Ostré a přímé barevné rozhraní na boční ploše trupu mi  usnadňuje   určování polohy modelu vůči horizontu … což je důležití při létání bodovaných obratů  v malých  výškách ( cca 1,2 – 15m)  nad terénem.

Před rekonstrukcí byl model poháněn spalovacím motorem.  Tomu odpovídal i systém použitých barev. Přesto, že aktuálně používám elektropohon a nemusím model chránit  před škodlivými účinky paliva, pro konečnou povrchovou úpravu jsem zvolil palivu odolné    nábytkářské  dvousložkové polyuretanové barvy (Sayerlak). Výhodou polyuretanů proti akrylátům  je jejich větší pružnost ( není nutno přidávat  změkčovadla) a nižší cena, jsou však náchylnější  na poškrábaní. Kvalitní  a lehký barevný povrch  lze dosáhnout jenom na kvalitně připraveném podkladu. Jednotlivé díly  modelu  prolakuji   zředěným zaponovým lakem C 1105 s příměsí dětského zásypu a přebrousím pod vodou brusným papírem o zrnitosti 400 až 600. Pro usnadnění manipulace s jednotlivými díly  je upevním na vhodné držáky (obr.2, 3)  a provedu nástřik  bílým, nebo šedým  polyuretanovým plničem.   První vrstvu plniče obrousím  skoro na podklad (obr.4)  a  opravím případné  nerovnosti.  Po nastříkání  a vytvrzení  druhé vrstvy plniče  povrch lehce zabrousím pod vodou   brusným papírem zrnitosti 800 až 1200.Upozornění:  nesmí dojít k probroušení plniče, povrch  již musí zůstat  bez barevných kontrastů.Obroušené a osušené díly otřu antistatickou  utěrkou  a nastříkám finální bílou barvou.          

Pro ohraničení jednoduchých barevných linií  používám autolakýrnickou  konturovací pásku šířky 3 nebo 6mm (4CR). Větší plochy  zakrývám  širší krepovou páskou, novinami nebo balícím papírem (obr.5, 6 a 7). Důležité je vystihnout vhodný  okamžik  sejmutí masky a konturovací pásky. Nastříkaná barva  musí být zavadlá aby nestékala , ale jenom tolik, aby se  netrhal její  okraj (obr.8). Pokud  dochází k zatrhávaní barvy  za páskou, můžeme  barvu proříznout žiletkou  těsně u pásky, ale je to poměrně náročná operace, jednodušší je  stříkat díly postupně a včas maskování odstranit. Kromě příliš proschlé barvy  může být důvodem trhání barvy  nevhodný úhel  mezi páskou a povrchem při jejím odstraňování (pásku musíme táhnout   v ostrém úhlu – prakticky v protisměru ),  nebo příliš tlustá vrstva barvy.

 Pozn.  může se stát, že   barevné doplňky  budeme stříkat s  delším časovým odstupem po nástřiku podkladové barvy. V takovém případě  je nutno narušit zoxidovaný  povrch podkladu přebroušením  jemným  korundovým rounem (fine). Tím  zabezpečíme  vzájemnou chemickou a mechanickou vazbu  podkladové a krycí barvy.

Po dokonalém vytvrzení první barvy zopakujeme maskovací proces a nastříkáme další  barevný odstín (obr.9).  Pokud  se barvy překrývají, postupujeme od světlejších odstínů k tmavším.  Tento postup  umožňuje jednodušší maskování, zbytečně  však roste hmotnost  modelu. Nastříkané barevné doplňky přebrousím brusným papírem zrnitosti 1200-1500 pod vodou.  Pozornost věnuji okrajům  barvy aby nevystupovala nad povrch, ale  abych ji neprobrousil (obr.10). Následně  celý povrch přeleštím brusnou pastou (4CR 8020). Leštím  ručně bavlněným hadrem, nebo pomocí molitanového kotouče upnutého ve vrtačce.  Pro kotouč průměru.80mm používám cca 800o/min. Strojní leštění vyžaduje  trochu zkušeností, aby nedošlo k mechanickému poškození dílů, nebo  k přílišnému přehřátí , případně odbroušení  barvy na hranách (obr.11) 

Proces „ překabátění“ uzavírá  nalepení nebo nastříkání  imatrikulace  a popisek na označení modelu. Před nalepením imatrikulace je nutno mít model vyleštěn. V případě nástřiku imatrikulace, přes vyplotrovanou šablonu (folie Oramask), je nutno tuto práci udělat před konečným vyleštěním povrchu. Odměnou za naší práci bude kvalitní a trvanlivý povrch modelu (obr.12,13).

Ing. Peter Kapuscinský ,VEKAmodel