Eagle – můj první konstrukční model v soudobém pojetí
Modelaření může být někdy „diagnózou“, nebo poklidným návratem do ranného mládí.
Před časem jsem si uvědomil, že jednomu může trvat i 40 let, než konečně „dolepí“ svůj první model.
Vše začalo kolem roku 1968, kdy vedoucí školního modelářského kroužku pověsil nad schodiště do školní šatny model kluzáku Eagle pro kateg. A2. (Pozn. V roce 1964 jej pro výrobní družstvo IGRA zkonstruoval pan Milan Vydra.)
Historickým faktem je, že jsem si občas pěkně natloukl, protože mě víc zajímal model visící pod stropem, než blížící se schody do šatny, po kterých jsem se dvakrát skutálel dolu.
O Vánocích 1969 jsem stavebnici modelu a sadu modelářského nářadí našel pod stromečkem. Má radost byla veliká. Mohl jsem doma začít stavět svůj první konstrukční model, protože, jako žák 4. třídy ZŠ, jsem tehdy ještě nesměl chodit do modelářského kroužku (školní dílny a možnost navštěvovat modelářský kroužek bylo možné až v 6. třídě).
Je fakt, že časem jsem při neumělém vyřezávaní množství žeber, předtištěných na překližkových destičkách „minul“ všechny listy k lupenkové pilce a problém byl na světě. Vyřešil to až nákup další sady modelářskeho nářadí, protože samostatné listy jsem nedokázal sehnat. A stavba bez jakéhokoli odborného vedení mohla pokračovat. Jediné odborné informace bylo několik výtisků časopisu Modelář. Hodně mi pomohlo i postávaní u vitrín modelářské prodejny a prozkoumávaní vystavených hotových modelů, nebo občasné debaty s některými dospělými, právě nakupujícími modeláři.
Na jaře jsem zažil první „modelářský orgasmus“, když jsem potáhl kostru výškovky a prsty zabubnoval na vypnutý nalakovaný potah.
Bohužel stavba skončila likvidací druhého křídla mým tátou, protože jsem nevěnoval domácím úkolům, ale lepení modýlků.Tak se stalo, že trup modelu nakonec dlouho létal s křídly modelu Orion II, což byla také stavebnice kluzáku A2 vyráběná Igrou.
Asi před třemi léty jsem se hrabal v archivu a padl mi do ruky celkem zachovalý výkres ze zmíněné stavebnice Eagle.
Vzpomínky a nostalgie udělaly své, a tak vám chci nyní představit několik konstrukčních řešení, která jsem realizoval při stavbě repliky výše popsaného ptáka.
Abych stavbu trochu urychlil a ušetřil několik listů do lupenkové pilky, všechny díly jsou vyrobeny frézováním (obr.1,2).
Pozn.O frézovaný set, výkres a stavební postup si můžete napsat na: vekamodel@seznam cz
Zachoval jsem původní konstrukční provedení s tím, že vnitřek hlavice je tvarově upravený pro osazení RC vybavení. Pro uložení serv jsem slepil společné lože z překližky, které se do trupu upevní až po zasunutí přijímačových akumulátorů(obr.3,4). Vše se vkládá otvorem ve spodní části trupu, který uzavírá habrový hranol s drážkou pro posuvný vlečný háček (obr.5,6)
Nedobytně zabudované akumulátory a minimum místa pro vypínač mě přivedli k myšlence, zalepit do rámu trupu „pinovou“ lištu a propojit ji tak, aby sloužila jako nabíjecí zásuvka i vypínač (obr.7).
Letový provoz ukázal, že původní směrové kormidlo nestačí k rozumnému řízení směru, tak jsem ho plošně zvětšil dodatečným přilepením průhledné fólie (obr.8).
Trochu přemýšlení a laborování si vyžádaly náhon a ovládaní výškového kormidla. Upevnění gumou k přední úložné destičce odpovídá původnímu plánu. Takové řešení umožnilo zachovat funkci determalizátoru i u RC verze modelu (obr.9,10).Změnou oproti originálu je seříznutí zadní části kýlu směrovky tak, aby šlo dostatečně potlačit výškové kormidlo a montáž úhlové páky ovládající nastavení VOP (obr.11).Funkce determalizátoru se spouští přestavením trimu a přitažením páky ovládání VOP na vysílači na doraz.
Rozmístění nosníků křídla a umístění spojovacích drátů není ideální (obr.12), ale provoz ukázal, že konstrukce vydrží i cekem razantní starty gumicukem (25 m 8mm gumy + 100 m silonu).Jako velice nevhodné se ukázalo zasouvání spojovacích drátů (Ø 4 mm) ve tvaru ostřejšího V do plného trupu. Nakonec jsem to vyřešil zvětšením otvoru v polovině trupu na průměr 6 mm a osazením drátu distanční duralovou vložkou (obr.13). Vložka je na drát nasunuta a v požadované poloze fixována Loctitem. Kromě lepšího středění vymezuje i příčnou pozici drátu při nasazování polovin křídla.
Křídlo a VOP jsem potáhl Vliesem přilepeným na vybroušenou a 5x nalakovanou, kostru čistým acetonem. Střídmé barevné doplňky jsou ze samolepicí fólie. Trup v barvě dřeva je nalakován 5x zaponovým lakem a lehce přebroušen (obr.14,15).Problémové byly spodní plochy křídel a VOP. Protože jde o velmi malou styčnou plochu (tl. žeber 1 mm) a relativně velké prohnutí spodního obrysu profilu, na některých místech se při dalším lakování potah odlepoval.Po této zkušenosti při potahování podobných historických konstrukcí Vliesem natírám spodní obrysy žeber Balsalockem, potah přižehlím, vypnu a můžu v klidu lakovat.
Model jsem zalétal jako volný, později jsem přidal řízení rádiem a vyzkoušel i funkci RC determalizátoru.
Vzhledem k historickému konstrukčnímu pojetí a použitému profilu se model nejvíce hodí k poklidnému večernímu létání, ale ani řízené létání ve větru do 5 m/s nečiní problémy. Je však nutné brát ohled na malou pronikavost a opožděnou reakci na směrovku.
Když jsem překonstruoval Vosu na dvoučlánkový pohon, zbyly mně dva tříčlánkové Li-Pol akumulátory a prototypový pylon s pomocným motorem PJS 550 (obr.16).
Červík zahlodal a za krátkou chvíli jsem poslepoval redukci k „Vosímu pylonu“ a zkusil jej nasadit velkému ptáku mezi křídla (obr.17,18.) Ve snaze znížit odpor pylonu a zlepšit letové výkony v kouzání, jsem vyzkoušel i sklopnou vrtuli (obr.19). Její účinnost v kombinaci s použitým motorem je však nižší a opadání se výrazně nezměnilo. Tak jsem se zase vrátil k původnímu řešení tj. pevná vrtule v tlačném uspořádaní a zapnutá brzda regulátor(obr.20).Dnes Eagle běžně poletuje s motorkem na zádech a pohonnou baterkou přichycenou suchým zipem na boku trupu. Přijímačové akumulátory pochopitelně vozí s sebou místo olova.
Aby toho na sobě neměl málo, občas vozí pod levým křídlem i FLY CAM ONE kamerku. Takto osazený a vybavený je „chlupatý“a těžký až hrůza (850 g), ale večerní 30 až 40minutové lety s baterií 1300 mAh hravě zvládá .
Nejde o historický model podle pravidel SAM, nemůžu s ním na soutěže , ale nastartoval ve mně chuť postavit další, z dnešního pohledu „retro“, modely, které se mi kdysi líbily, ale z různých důvodů jsem na ně jako kluk neměl. Zkuste to také, návrat do dětství má své kouzlo.