Vzhled  modelu  je  hned po jeho letových a provozních vlastnostech    pro mnohé z nás velice důležitý. Když se řekne že „ šaty dělají člověka“ dá se říct ,že povrchová úprava dělá model modelem. Vtiskne mu charakter a jedinečnost. 

Problém je, že naše  nejoblíbenější modely  velice rychle zestárnou  vlivem  velkého počtu provozních cyklů. Vzhledem k charakteru konstrukce  a způsobu používání  to není nic neobvyklého.   Když už se modelář  na svého oblíbence nemůže koukat, tak se ho s těžkým srdcem nějakým způsobem zbaví, nebo vyhrne rukávy  a pořídí svému letadélku nový kabát.

 Opravy  laminátových povrchů jsem již popisoval a výměna potahů z nažehlovacích folií  není žádný problém.

Mezi modeláři je však ještě dost starších modelů, potažených papírem  ,proto se pokusím trochu  podrobněji  popsat  některé  postupy  opravy povrchů   papírem,  (Vliesem, monofilem, …)  potažených modelů.  Jako ukázkový vzorek  technologického postupu  poslouží  rekonstrukce  F2B akrobata  z roku 1996 ( obr.1).  Původně létal se spalovacími motory a v posledních  4 letech fungoval jako létající laboratoř pro zkoušky  elektrických  pohonných jednotek.    Množství různých odřenin, místa prosáknuté olejem (obr.2),  poškozený potah ( Vlies, papír) na kormidlech , ve mně začali vzbuzovat  nechuť brát model mezi lidi, byť lítal velice dobře.  Tak jsem  ho  nakonec převlékl do nového  a bude zas na desetiletí klid.  

 Celobalsový  povrch modelu  byl kdysi dávno ( ca r. 1995)  potažený tenkým  papírem  Modelspan  , konstrukční  vztlakové  klapky  netkaným polyesterem  Vlies. Papír i Vlies  byli přilepeny acetonem na vybroušený,  vytmelený a  nalakovaný povrch., pak    znovu dvakrát  přelakovány  napínacím lakem.  Pro vyrovnání barevných nerovností dřeva, byl pod žlutou bází  nástřik světlým  plničem. Barevné doplňky a texty  byli stříknuté modrou metalízou a černou bází.  Proti agresivním účinkům paliva a oleje byl celý povrch chráněn nástřikem dvousložkového akrylátového  laku.

 K odstraňování barev a potahových papírů z konstrukce,  dlouhá léta používám  nitroředidlo, nebo aceton.( kdysi jsem zkoušel i odstraňovače starých nátěrů – neosvědčili se, nedoporučuji).   Podmínkou  úspěchu je   potah přilepený lakem , nebo acetonem.   V případě, že je papír ke konstrukci přilepený dispersním, nebo podobným lepidlem, popsaným postupem lze odstranit pouze barvu. 

 Postup opravy je jednoduchý. Model odstrojíme a  rozebereme na jednotlivé díly . Připravíme si větší množství papírových ubrousků ( utěrek, toaleťáku  …), láhev nitroředla ,  kus igelitu a nůž. Pracujeme venku ,nebo v dobře větrané místnosti v latexových rukavicích ( ředidlo značně vysušuje pokožku).  Je dobré  použít  dýchací masku s uhlíkovými filtry ( rouška nestačí) .

 Díl zabalíme do papírových ubrousků (obr.3)  , polijeme ředidlem (obr.4) , omotáme   igelitem a dobře utěsníme  (obr.5). Počkáme cca  5minut, sejmeme zábal (obr.6) , nožem nadzvedneme okraj potahu a sloupneme ho z kostry (obr.7,8) .

  Změnou délky  časového intervalu, kdy působí výpary ředidla  na barvu  , můžeme dosáhnout stavu,že  papír zůstane přilepený k podkladu  a barvu jednoduše z povrchu shrneme rukou.   Doba potřebná k narušení barvy a laku je závislá na  typu použitých barev ( jejich odolnosti  vůči působení ředidla) a dokonalosti utěsnění zábalu.Toto využijeme především  u celoplošného potahu, kdy  nemusíme  díl znovu potahovat.  Předpokladem je, že  papír  i podklad nejsou mechanicky a  jinak poškozeny.   

Pozn. pokud  odstraňujeme pouze  barvu  z větších ploch ,  postupujeme po menších úsecích.  Důvodem je rychlé vysychání nabobtnané barvy po sejmutí zábalu ( obr. 9,10 11).

   Když zjistíme, že potah ,nebo barva ještě nejsou dostatečně uvolněny  , zábal opakujeme . V žádném případě netrháme  potah  násilím, ani neseškrabujeme barvu stěrkou. V konečném výsledku by to jenom prodloužilo  čas, potřebný k dokonalému očištění povrchu Povrch zbavený staré barvy  znovu přelakujeme zaponovým , nebo napínacím lakem. Tím obnovíme přilepení papíru k podkladu. ( obr12,13) .

 Všechny poškozená místa  konstrukce opravíme. Drobné vrypy a otlaky zatáhneme stěrkovým tmelem, zaolejované místa odřízneme  a nahradíme novým materiálem. Vše pečlivě vybrousíme a připravíme  k potažení   (obr.14). Potahování  a  dokončení povrchové úpravy si popíšeme příště.

 Ing. Peter Kapuscinský , VEKAmodel