VEKAmodel: Boeing XF8B-1

Boeing XF8B-1

V roce 1943 , v rámci vývoje války v Pacifiku , vznikla potřeba výrazně prodloužit dolet amerických stíhacích letounů.

Vojenským námořnictvem nově vytvořená specifikace SD- 349 (dost blízká torpédové kategorii), založená na využití připravovaného motoru Pratt & Whitney R- 4360 Wasp Major o výkonu 2205 kW (3000k),byla základem pro projekt Boeing 400.
Letounu bylo přiděleno typové označení Boeing XF8B-1.

Na základě zakázky vojenského námořnictva z 10.dubna 1943,byli v Boeingu vyrobeny a zkoušeny tři prototypy s čísly BuNo 57984,-5, -6.

Pozn. v rámci výrobního programu Boeingu byli letouny číslovány 8484,8485,8486.

Zálet prvního prototypu proběhl 27.listopadu 1944. Po ukončení továrních zkoušek byl prototyp přelétnut na námořní základnu Patuxent River v Marylandu.
Zde se při jeho pilotáži vystřídalo 41 pilotů, kteří v rámci zkušebního provozu prováděli cvičné souboje s letouny Tigercat a P-59 Airacomet.

Letoun překvapoval absencí reakčního momentu vrtule (použité protiběžné vrtule fy.Aeroproducts), ale piloti si stěžovali na značné síly v ovládaní křidélek a málo účinné brzdy.
Celkově se zkoušky protáhli a letoun nebyl válečně použit.

V únoru 1946 začalo první dva prototypy zkoušet i armádní letectvo na Wright Fieldu s cílem, ověřit možnost jejich využití v roli stíhacích bombardérů.
Nástup proudových strojů však ukončil další vývoj tohoto typu.

Námořní letectvo nakonec převzalo oficiálně všechny tři prototypy mezi srpnem a listopadem 1947. Bohužel první dva šli do šrotu již v lednu 1948 a třetí v březnu 1950.

Letové video letounu Boeing XF8B-1.

Základní TTD letounu:

výrobce: Boeing Aircraft Company, Seattle, Washington , USA(postaveny tři prototypy).

rozpětí: 16.47m
délka : 13.18m
výška: 4.88m
nosná plocha: 45,49m2
hmotnost prázdného letounu: 6442 kg
vzletová hmotnost: 9310 kg
max. rychlost v 8080m : 695 km/h
cestovní rychlost: 306 km/h
dostup : 11430 m

dolet: 5630 km

Zbarvení:

BuNo 57984 létal v barvě plechu ,opatřen modrobílými výsostními znaky na bocích trupu a křídlech. Na horní straně křídla byla černou barvou vyznačena bezpečnostní linie( uvedeno v popisu čb fotografii z archivu Boeing, Rick Koehnena )

Pozn. určitou pochybnost o výše uvedeném zbarvení , může vyvolat barevné schéma Boeingu , které bylo zveřejněno spolu s malým výkresem a krátkým popisem vývoje letounu v L+K 5/97.Bezpečnostní linka na křídle je vyvedena v červené barvě, ale kdo ví…??

V březnu 1945 technici nastříkali před kabinu pilota matný pás proti oslnění v odstínu olive-drab. Tenký modrý pásek na boku trupu , který byl prodloužením modré, horní části znaku ,byl pouze na pravé straně trupu. Na SOP byl umístěn stylový znak fy. Boeing.

V létě 1946 byl první vyrobený prototyp zgenerálkován a přestříkán modrou námořní barvou. Výsostní znaky tvořili pouze bíle fragmenty .Na příď byl šikmo umístěn nápis BOEING, bílé barvy. Stylizovaný znak f.Boeing se nacházel blízko náběžné hrany kýlu a monolit modré barvy, narušovala jenom tenká bezpečnostní linka na horním potahu křídla. Kužel zůstal v barvě lesklého kovu. Současně došlo k záměně původního překrytu kabiny za nový , tvarově podobný krytům,užívaných na letounech Mustang

Další dva vyrobené kusy byli již ve výrobě nastříkany mámořní modrou .V průběhu služby se jejich zbarvení neměnilo( až na některé drobné detaily).

BuNo 57985 létal opatřen modrým nátěrem, bílými výsostními znaky, emblémem fy. Boeing na SOP a bílou linkou na horní ploše křídla. Nenosil nápis Boeing na přídi. Kužel měl modrou barvu.

BuNo 57986 létal opatřen modrým nátěrem , bílými výsostními znaky, emblémem f.Boeing na SOP a bílou linkou na horní ploše křídla. Nápis Boeing na přídi byl vodorovně. Kužel byl stříbrný a později pro testy v Eglinu natřen modře a zároveň byl odstraněn bílý nápis na přídi letounu. .